Sobota 29.6.

Přípravy byly u konce a já se konečně mohl vydat vstříc dobrodružství, které na mě čeká tam někde venku, na trase dlouhé 1630 km. Nejprve jsem se ale musel nějak dopravit na start, který byl v Nové Sedlici (na východě Slovenska, pár km od ukrajinských hranic). Zvolil jsem úspornou variantu dopravy vlakem do Košic, odkud jsme měli domluvený taxík, který nás odvezl  na samotný start. V sobotu večer jsem tedy sedl s kolem na vlak Leoexpress a ještě se dvěma spoluzávodníky absolvoval ne úplně pohodlnou noční cestu do Košic.

Neděle 30.6.

První komplikace se objevily už ve vlaku, který nabral skoro 2 hodiny zpoždění. To nám úplně nevadilo, jelikož jsme měli časovou rezervu. Horší to bylo v Prešově, kde vlak nečekaně skončil (následek zpoždění) a my se museli nacpat i s koly do autobusu náhradní přepravy. V Košicích nastal další zádrhel, jelikož jsme se nemohli vejít do přistaveného taxíku – po chvíli dohadování s taxikářem nám sehnal kolegu s větším autem, kam jsme se nakonec natěsnali a vyrazili do cca 100 km vzdálené Nové Sedlice.

Obec byla již plná závodníků a jejich doprovodu, po nezbytné prezenci, zvážení, vyfocení a nafasování čísel následovalo úmorné a nervy drásající čekání na startovní výstřel. Nakonec jsme se dočkali a po krátké rozpravě přesně v 15.00 vyrazili. Začátek byl lehký formou společně jízdy obou tras po silnici až do města Ulič, kde začalo první stoupání a první terén. Záhy se také obě trasy oddělily a začalo se „závodit“. Tempo bylo poměrně ostré, každý měl plno sil a zároveň chtěl zvládnout první den co největší porci kilometrů (ideálně se dostat před první zákaz noční jízdy k chatě Hrešná). Držel jsem se ve skupině na čele, jelo se svižně a vzhledem k relativně rovinatému profilu kilometry rychle přibývaly. Jelikož bylo velké teplo, přišly vhod i občasné brody, které nabídly lehký adrenalin i osvěžení. Po setmění jsem se bohužel oddělil od vedoucí skupinky (kvůli uvolněnému držáku světla jsem musel zastavit) a nastaly problémy. Byl jsem nucen jet sám a bohužel na jednom místě zabloudil a nechtěně se začal vracet po stejné cestě zpět.. Hned jsem to nepoznal a zajel si dobrých 5 km, než jsem potkal v protisměru skupinku cyklistů, kteří mě navedli na správný směr. Byl jsem z toho tak rozhozený, že jsem pak ještě několikrát sjel ze správné trasy a cíl dostat se na Hrešnou nesplnil. Okolo půlnoci jsem zalehnul s několika kolegy na zápraží malého zámečku ve vesnici Nižná Kamenica.

147 km a 2017 výškových metrů

Pondělí 1.7.

Spánek nebyl nic moc a již okolo 5 hodiny ranní jsem vyrazil sám na další cestu.Ráno se jelo příjemně a již okolo 8. hodiny jsem byl na Hrešné, kde se obě trasy potkávaly a tak tam bylo docela živo. Po vydatné snídani, dobití všech elektronických zařízení a lehké hygieně jsem pokračoval dál. Zpočátku jsem jel s jedním mladším závodníkem, ale tempo bylo příliš pomalé a já chtěl dohonit čelo závodu. Proto jsme se rozdělili a já až do večera jel sám. Terén byl náročný, s velkým převýšením a bylo i teplo. Ve vesničkách jsem doplňoval jídlo a také vodu v četných pramenech. V pozdním odpoledni mě chytla intenzivní přeháňka s bouřkou, kterou jsem přečkal v posedu. Potom se mi v jedné kolibě podařilo dohnat skupinku závodníků a bylo to setkání vpravdě klíčové – se dvěma z nich jsem pak jel již pořád až do cíle. Zde v hospodě jsem si dal obrovskou fazolovou polévku, která by zvládla zasytit i menší rodinu a pokračoval již s nově získanými kamarády dál. Po nákupu jídla v Tescu Rožňava jsme se utábořili na začátku dalšího nočního zákazu ve vesničce Rakovnica. Našli jsme si přístřešek přímo v obci poblíž potoka, takže šlo provést i menší hygienu.

138 km a 3309 výškových metrů

Úterý 2.7.

Noc byla klidná, ale bohužel ráno začalo pršet a mě také stávkovat navigace (to jsem ještě netušil, že to bylo vybitými bateriemi). Pavel s Láďou (jak se jmenovali moji noví kolegové) pokračovali a já se snažil zprovoznit navigaci. Nepovedlo se to a já byl nucen jet podle hodinek, což byl záložní plán pro případ selhání hlavní navigace. Bohužel se podle nich jelo velmi špatně a já často bloudil a vracel se. To navíc v dešti, který neustával. Nakonec se mi podařilo kamarády dojet a pokračovali jsme spolu přes několik romských osad až k zajímavému bývalému železničnímu tunelu u Slavošovců, který se musel projet na kole se světlem. Teklo tam dost vody a tunel by relativně dlouhý, naštěstí měl klesavý sklon, takže se dal projet téměř bez námahy. Přijeli jsme do většího města Revúca, kde jsme si dali oběd. Bohužel opět pršelo a nám nezbylo než vyrazit do deště dál. Po zdolání několika kopců a údolí déšť ustal, mlha se rozptýlila a udělal se krásný slunečný den. Jelikož jsme byli již dosti unavení, našli jsme si malý penzion kousek od trasy a dopřáli si jedinou noc na posteli za celý závod.

137 km a 3000 výškových metrů

Středa 3.7.

Ráno jsme sjeli do města Detva, kde jsme u místního konzumu posnídali. Počasí bylo ideální, sluníčko a nepříliš velké vedro. Ale trasa byla náročná, prakticky pořád nahoru a dolů, a pokud to bylo po rovině, pak to byl technický singletrack s častým přenášením kola v ruce. Okolo oběda jsme sjížděli do Zvolena, trasa nás přivedla na místní biketraily, bohužel mě při sjezdu potkal pád, při kterém jsem si odřel koleno a loket. Sjeli jsme z trasy do města a dali si oběd v místní restauraci, kde jsem si rány vymyl a vyčistil. Po jídle mi to tradičně příliš nejelo, ale krásy přírody i místních památek okolo města Banská Štiavnica mi daly zapomenout na strádání. Po projetí historickým centrem Štiavnice jsme pokračovali do města Žarnovnica, kde jsme nakoupili potraviny na večeři a utábořili se kousek za městem v turistickém přístřešku, protože dál byl opět zákaz noční jízdy.

120 km a 2900 výškových metrů